Jejich navrhování se věnovali přední tuzemští výtvarníci stejně jako plakátům filmovým. Ti někdy spolupracovali s divadly nejen na plakátu, ale i na scéně nebo návrzích kostýmů. Divadelní plakáty se tiskly v daleko menších nákladech než filmové (průměrný náklad činil pouhých třista kusů) proto jsou velmi vzácné. Ne nepodstatným rozdílem bylo i to, že se v některých případech tiskly ve formátu B1 (100 × 70 cm). Byly tedy větší než klasické filmové A1 plakáty a jejich propagační dopad byl i díky tomu lepší (nemluvě o tom, že mnoho divadelních plakátu bylo realizováno formou sítotisku – tedy podstatně kvalitnějším způsobem tisku než byl u filmu využívaný ofset).
plakátů v kině Aero tak představuje plakát Libora Fáry: Zločin a trest: F.M. Dostojevskij (dvorního autora Činoherního klubu Praha z 60.let); legendární plakát jednoho z nejtalentovanějších výtvarníků poválečného Československa Jiřího Balcara, který tragicky zemřel při autonehodě v roce 1968, k proslulé inscenaci Václava Havla: Zahradní slavnost v Divadle na Zábradlí z roku 1963. Pro Divadlo Semafor léta pracoval – později především v knižní tvorbě excelující autor – Milan Kopřiva (plakáty Othello a Básníci a sedláci). Jaroslav Sůra, autor více než šesti set plakátů svým nezaměnitelným rukopisem navrhl plakát pro Hoffmannovy povídky a Eva Švankmajerová spolupracovala s Laternou magikou na Ztracené pohádce.
Československý divadelní plakát „přežil“ i o několik let déle než ten filmový (se zánikem Ústřední půjčovny filmů na počátku 90. let se filmový plakát přestal domácím výtvarníkům zadávat) a přejímal se komerční plakát ze zahraničí. Některá tuzemská divadla zadávala výrobu výtvarných plakátů ještě v 90. letech a dokonce i po roce 2000. Z této sekce výstava představuje plakát Zdeňka Zieglera Rapsodie v modrém pro Karlínské hudební divadlo z roku 1995 a dva plakáty pro Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích – Jiří Šalamoun: Lazebník Sevillský a Radomír Postla: Falstaff.

Výstavy v roce 2020 v kinech Aero, Oko a Světozor podporuje MHMP.