Studoval malbu na soukromé škole V. Sychry v Mánesu v Praze (1943 – 1945), u prof. V. Nechleby na AVU (1945 – 1949) a na Royal Académie des Beaux Arts v Bruselu (1948; L. Devos).
Domácí i zahraniční uznání získala především jeho tvorba filmových a divadelních plakátů vytvářených ponejvíce technikou koláže a malbou (vytvořil jich asi 120). Byl králem koláže v čs. plakátu. Tuto formu mistrně ovládal a pohyboval se od její drsné, „krvavé“ podoby v nepřehlédnutelných plakátech:Mladý Törless, Krajina po bitvě, Stalo se na zámku Wildberg, Lotr po pravici – k jemných krajkovým kolážím ze kterých utkal snové plakáty k filmům: Italky a láska, Když má svátek Dominika, Papilio, Nepřemožitelná Leontýna. Za plakát k francouzskému filmu Burziáni získal v roce 1964 v Paříži cenu Toulouse- Lautreca. Okrajově se věnoval i divadelním plakátům (Národní divadlo, Semafor). Navrhl jich zhruba dvacet. Graficky redigoval v 60. letech časopis 100+1 zahraničních zajímavostí (s Milanem Kopřivou) kam především v letech 1964 a 1965 přispěl nádhernými titulkami.
Ilustroval více než 150 knih.
Jako ilustrátor spolupracoval s nakladatelstvími Artia, Melantrich, Odeon, Práce, Vyšehrad, Mladé léta ad. Ilustracemi doprovodil autorskou publikaci Prague – Prag (1979, 1993).
Techniky v ilustracích často kombinoval (škrábaná technika v nitrotlaku, domalovaná koláž, pastel, kvaš, monotyp). Ve volné tvorbě se věnoval malbě zátiší, figurálních kompozic a portrétů.
Odborně publikoval (1982 – O kresbě. 1986, 1990 – Techniky kresby), o výtvarném umění publikoval v časopisech Listy, Zlatý máj, Bar et Man ad. Předseda Klubu ilustrátorů dětské knihy (1990 – 1996) a člen mezinárodní poroty bienále ilustrací v Bratislavě (1997). Člen skupiny Etapa.

Výstavy v roce 2020 v kinech Aero, Oko a Světozor podporuje MHMP.